Zdenda se narodil a zhruba 4 měsíce svého života se vyvíjel jako zdravé miminko. V necelém půl roce začal zaostávat za svými vrstevníky, začal mít problémy s „pasením koníčků“, nezačal se plazit, pouze válel sudy, nelezl po čtyřech ani si nesedal. V roce začalo kolečko po lékařích, neurologie, rehabilitace, hospitalizace, lázně, genetické vyšetření…, aby lékaři Zdendovi po dlouhých 10 měsících vyšetřování diagnostikovali SMA.
Ačkoliv tou dobou už byl v Evropě již 2 měsíce registrovaný lék Spinraza, lékaři o něm nevěděli a tvrdili nám, že je SMA nevyléčitelné a jediné, co můžeme dělat je cvičit a tím trochu zbrzdit progresi onemocnění. S tím jsme se ale nehodlali smířit a tak jsme začali hledat možnosti sami. Po pár dnech a nocích na internetu jsme se dozvěděli o Spinraze a § 16. Pojišťovna se sice zdráhala žádost schválit a lék platit, ale s pomocí otevřeného dopisu adresovaného vládě, parlamentu, VZP a dalším, oslovením politiků, médií a za vydatné pomoci právníků, VZP lék schválila nejen Zdendovi, ale také všem dětem do 12 let.
Do zahájení léčby se Zdendy zdravotní stav každým dnem pomalu ale jistě zhoršoval, Zdenda každý den slábl a ztrácel své schopnosti a dovednosti. Již pár dní po aplikaci první injekce tohoto zázračného léku se ale Zdenda začal zlepšovat a sílit. Přesně 14 dní po aplikaci první injekce Zdenda začal kopat nohama, kterýma dříve skoro nepohnul. Po půl roce Zdenda pásl koníčky, stabilně seděl, lépe držel hlavu, měl silnější ruce i nohy a zvládl sám kašlat. Po roce léčby se Zdenda zvládl plazit, válet sudy, sednout si nebo uzdvihnout plnou skleničku pití. Nyní jsou to dva roky od zahájení léčby Spinrazou, a Zdenda stále sílí. Doma již skoro nepoužívá vozík, plazí se jako drak, bezpečně sleze schody, sám si klekne a leze po čtyřech a vydrží pár vteřin dokonce i stát, o čemž se nám dříve ani nesnilo.